Všemu je jednou konec

20. listopadu 2014 v 18:11 | Radik |  Žblebty kolem
Už je to nějaký ten měsíc, co jsem nenapsala žádný článek a myslím, že je čas to napravit a shrnout posledních pár měsíců co mi zbývalo do konce mého 2 letého dobrodružstí.

Koncem srpna jsem si náramně užila dovolenou v Miami a Karibiku, prostě takový typ dovolený si zaslouží alespoň krátký paragraf. Do Miami jsem se vypravila s Týnkou a byl to opravdu párty týden, každý den jsme někde pařily, válely se na pláži a nakupovaly, prostě dovolená podle mého gusta. Další týden jsme se potkaly s Terkou v přístavu ve Fort Lauderdale, FL a nalodily se na Carnival Victory a vesele si odpluly do západu slunce směr Východní Karibik - Puerto Rico, Grand Turks, St. Maarten a St. Kitts. Jo lidi, větší nádheru jsem nezažila!!! Na lodi jsme si to náramně užily, pařily a válely se a největší zábava byla vymýšlet přezdívky pro spoluplující!! Takže jsme tam měly Chobotničky (kluci, bratři s dlouhými dredy), pak tam byl Bílej, co si myslel, že je černej (takový Eminem typ kluka, Nigga mluva a raperský songy), pak tam byl Muck Muck (starý dědek, co na mě jednou zamlaskal u výtahu), ale také Pyskatej, Mrňavej, Mladej, Mladej mladej, nebo Vlasáč a Ledžend lol!!!


Po návratu z dovolené to bylo perné, dosti na mě padlo všechno co se za poslední měsíce stalo, prázdniny které jsem doslova propracovala a taky jsem měla menší talk s HM kvůli penězům, vše se nakonec vyřešilo a už je dobře. Poslední dobou mi tak nějak dochází, že jsem na tuto práci už asi stará a doslova všechno mě točí do obrátek, prostě potřebuju se vrátit do normálního života, kde nebudu muset obstarávat princátka a pozastavovat se nad doslova žádným selským rozumem američanů.

Minulý týden jsem konečně dokončila balení krabic na poslání domů, docela jsem se vyděsila, že dva roky života tady se mi musí vejít do dvou krabic a dvou kufrů. Nicméně jsem přes Poláky poslala dvě obří krabice, dohromady 150 liber, za šílených 222 dolarů. Taky tak nějak přemýšlím, jestli mi tohle všechno bude chybět… Určitě mi budou chybět lidi, kteří se za ty dva roky tady stali mojí druhou rodinou, i všichni moji kluci, které jsem měla a vždy budu mít velmi ráda. Ještě před týdnem jsem byla happy, vesele si randila s Mr. K a přemýšlela, že bych se sem za ním vrátila. Pak mi ale došlo, že mi za to nestojí. člověk, který pro mě nikdy nic neudělal i když trávit čas s ním bylo úžasné, prostě tohle nedám, nebaví mě se doprošovat a nechat si lhát do očí, ale kolikrát prostě z lásky děláte stupid rozhodnutí.

Prozřela jsem, a už se těším domů, na mamku s tatíkem a Jimmička samozřejmě uplně nejvíc, a na zbytek rodiny samozřejmě taky!!! Kamarádi co mi zůstali i po dvou letech můžu počítat na prstech jedné ruky, ale říkám si, že změna je život a všechno bude OK. A kdo ví, co bude dál, co si pro mě život připravil. Moc se mi nechce zůstávat v Čechách, radši bych opět do světa, ale asi to nechám náhodě a prostě let´s go, with the flow.

Poslední dva roky byly neuvěřitelně úžasné, poznala jsem spoustu lidí, kulturu a i se tu zamilovala. Nikdy nebudu ničeho co se stalo litovat, protože díky tomu jsem jiný, lepší člověk, s lepším přístupem a doufejme jsem i dostatečně vyspěla a zmoudřela. Získala jsem druhou rodinu a lidi co mě milují no matter what, viděla místa která většina čechů nikdy v životě neuvidí, zažila srandu a život přes půl světa od domova. USA bude vždy můj druhý život, a kdo ví, třeba se sem jednou vratím, ale ne za někým, ale proto, že chci něčeho dosáhnout pouze se svojí vlastní pomocí.

Takže tohle je pravděpodobně můj poslední článek, velmi nostalgický moment, ne proto, že nějak extra ráda píšu, ale proto, že tohle vše prostě končí a já nevím, kam směřuju! Ale je čas začít dělat nové plány a směřovat je ke štěstí! Moc děkuji všem, co četli můj blog a drželi mě v chodu! Hodně štěstí Vám všem!

S Láskou …. Ráďa
 

Američtí chlapi – aneb genetický omyl a zvrácená generace

1. srpna 2014 v 19:58 | Radik |  Žblebty kolem
Už nějakou dobu jsem chtěla napsat článek o tom, jak to my holky z Evropy tady máme s randěním. Pro začátek bych chtěla říci, že jsou tu i světlé výjimky, které narazily na hodného, slušného chlapa, avšak většina holek v mém okolí má zkušenosti zcela jiné. Ráda bych tak nějak shrnula, jak jsem na tom s randěním já, a moje blízká kamarádka (nebudu zveřejňovat jméno, není důležité). Zároveň pokud toto čtou moji rodiče, zastavte se tady, a nečtěte dál, nebude se vám to líbit.

První rok v usa, jsem nijak moc nerandila, nebyla jsem otrkaná a strašně jsem se styděla, takže začnu prvním ofiko randem, což byl rodeo jezdec v Cali. První šok co mě čekal, přijel pro mě zasranou dodávkou (špinavou), co smrděla jak koňská prdel.. no, to bych ještě tak nějak překousla, dělal s koňmi, ale jak špinavá jsem byla když jsem vylezla z auta, to jsem nečekala. Na rande mě chtěl vzít do pizzerie, která byla jen jako rychlé občerstvení, koupíš pizzu, sežereš si ji u pultíku a táhneš dál. No na to já že ani náhodou, jdeme do baru. Další šok mě čekal, když jsem si objednala pivo a přinesli účet, ten mamrd se otočil na stranu a dělal, že nevidí účet, no tak sem si ty dvě piva zaplatila sama, nasraná jak nikdy a říkám ať mě hodí domů. Další šok byl, když sklopil prostřední sedačku (mezi řidičem a spolujezdcem) a očekával po tomto fiasku, že s ním budu make out… panáček asi upadl na hlavu při nastupování do auta… no už nikdy jsem se mu neozvala…

Další randíčko bylo už zpět v Jersey, typ se kterým jsem si psala pár měsíců předtím, a konečně jsem souhlasila, že se sejdeme… No panáček asi myslel, že jsme přeskočili prvních pár met a jen jsem na rande vylezla z auta, hned se na mě vrhnul jako bychom spolu už měsíce randili.

Pak tu byl pan ponožka, nechci přesněji vypisovat na internet detaily, ale pán si velmi užíval dívčí nohy v ponožkách :-D weirdo!!!!!

A tím se dostáváme k jednomu evropanovi, se kterým jsem měla jedno jediné rande, klučík dosti forward, nejen že na rande přišel o půl hodiny později jako by se nechumelilo s výrazem: tak tady mě máš, teď klekni na kolena a děkuj bohu…, ale první co udělal, když mě viděl, narval mi ten svůj slizkej jazyk do krku jakože takhle se to sakra přece dělá ne? Proč si povídat, poď si to za roh hned rozdat… Střelte mě teď… kdyby aspoň uměl líbat, ale přišlo mi to jako tracheotomie :-D

Další pán na holení: Kevin. Toho jsem ,,datovala" (já kráva blbá) pár měsíců… po prvním rande bylo vše ok, šli jsme na druhé, a po tom se mi týden neozval. Říkám si ok, další asshole, a po týdnu zpráva, že se mi strašně snaží dopsat, ale že mu maminka odpojila telefon a internet, protože za něj platila pokutu za odtažení auta (1. Varovný signál, hošánek mám mamasponzoring), no co se známe mi vždy povídal, jak je jeho rodina bohatá a bůh ví co, ale maminka mu kupovala oblečení, platila za byt a všechno a ten kretén se mě dovolil požádat o zaplacení benzínu, když pro mě jednou musel dojet, protože jsem neměla auto..(haloo, kde to jsme). Nicméně po dalším rande se mi opět dva týdny neozval, a tentokrát výmluva byla: jeho neteř byla v nemocnici, on tam musel být také a nevzal si nabíječku na mobil.. chudák kluk, nikdo v americe nemá nabíječku na iphone, velmi, velmi vzácný mobil tady… a to nemluvím o tom, že chtít aby mi sem tam napsal byl nadlidský výkon, on je přece tak moc busy, že nemám ani 1 min aby napsal sms.. nakonec po delší době mi řekl, že chce být se mnou, a že až se tam nastěhuju, musím platit nájem a účty (ehm nepamatuju se, že jsem na seznamce psala, že hledám spolubydlícího) a poslední kapka, ukázal mi na mobilu fotku super hot Chick s komentářem, pokud nechceš jít do 3 some, stejně ji opíchám… a to byl konec story… ignorace největší… největší kokot co jsem tady poznala!!!!

Předposlední týpek, a to jsem si říkala jak úžasný je, byl A. můj ex přítel… ze začátku milý, sweet, udělal by pro mě cokoliv, jezdil za mnou 90 mil, platil, pořád mi psal sms… idilka do doby, než jsem zjistila jeho tajemství a všechny ty sračky se kterýma žije a rozešla se s ním. Od té doby denně 100 sms jak jsem mu ublížila a doslova citové vydírání. Poslední update mám od jeho matky, co mi píše sms, že jim řekl že si chce ublížit a je na psychárně na pozorování. Zn. Hledám blázna!!!

A poslední, nejčerstvější datování, typ mi tvrdí, že není jako ostatní, že nesnáší když lidi nejsou přímý v pocitech a nereagují na sms, popř. nedokáží říci pravdu do očí… halo pane, nech si sračky na koledu, a přiznej si, že jsi stejný loser jako všichni ostatní.

Kamarádka taky neměla moc štěstí, toto jen v rychlosti: randila typa, co se xkrát denně modlil, měnil povlečení po každém sexu a čekávala na něj, než si po dvou hodinách vybral kalhoty, které chce ten večer mít na sobě. Další týpek vypadal super na první pohled, chtěl to co ona taky, ale takový psychoblázen, to jsem nezažila. Ječel na ní přes skype, jako že nepůjde ven s kamarádkama v kožených legínách, že to je moc sexy a slovník měl jak chlap od prasat..

Takže holky otevřete oči, je veliká šance, že svého prince na bílém konči zde za louží nenajdete, spíše do té louže spadnete a chlapi po vás budou šlapat. Prostě po mých zkušenostech už neveřím, že bych si tu někoho našla a už naprosto chápu, proč je většina amerických ženských bitch, protože ono to ve světě dnešních chlapů jinak nejde… Lets get bitchy and run the World.

Amerika země zaslíbená - ani hovno!

22. března 2014 v 3:26 | Radik |  2. měsíc NJ podruhé
Pro lidi co v USA nikdy nežili/nebyli je to země zaslíbená, země neomezených možností, přírodních krás, neskutečně milých lidí… Dneska jsem na doporučení zkoukla dokumentární film (Sicko) o americkém zdravotnictví a tak se mě to dotklo, že jsem se rozhodla napsat tento článek, který bude o těch špatných věcech tady, o tom co mě irituje z pohledu dočasného obyvatele. Ameriku miluju, jednu dobu jsem tu chtěla žít, rozhodně se sem chci někdy vrátit, ale víte jak…

1) Jako správná aupair začnu americkou výchovou, bohužel z té jsem tak zklamaná, že tohle nikdy nepřekousnu… po více než roce toho jobu chápu, proč dítě přijde do školy a povraždí spolužáky… Oni jsou dětičky totiž vychovávaný s neuvěřitelným sebevědomím, rodině neviní dítě za problémy které způsobuje, ale přece musí být na vině hyperaktivita, dyslexie nebo že je dítě ,,sensitive". Z vlastní zkušenosti vím, že děti tady jsou ulhaný rozmazlený srábotky, co si kolikrát v 9ti letech neutřou sami ani prdel, popřípadě do 8mi let nosí na noc plínku, protože maminka vám bude tvrdit, že zřejmě biologické hodiny dítěti neřekly, že se má chodit na záchod! Tohle téma by bylo na dlouho…
2)
Zdravotní péče: já osobně jsem se s tím nesetkala,ale spousta holek platila neuvěřitelné částky za ošetření (i kdy jsou pojištěné agenturou) a vyplázly astronomické částky za blbou mast, která v čr stojí kolem 300 kč (tady v usa 300 dolarů). O tomto více i mluví dokument který jsem zmiňovala výše.

3) Chlapi: to je kapitola sama o sobě, něco jsem si tu prorandila, a dala bych si facku za mé předchozí prohlášení, že amíci jsou lepší než češi… Bohužel jsem se nedávno přesvědčila, že jsou to parchanti, co vás tahají za nos a nejsou schopní vám nic říct na rovinu a radši už nenapíšou, nebo si vymýšlí lži pořád a pořád dokola, i když to jsou kolikrát takové hovadiny, že by tomu nevěřili ani pomalejší z nás…

4) Úřady: nedávno jsem si musela udělat US řidičák a takové jednání co jsem zažila na místních dopravkách mě vytáčeli do výšky Empire state… Jako abych šla 4X na DMV a oni pořád měli nějaký problém, buď datum na průkazu adresy, nebo nedokončený pokus o ŘP v jiném statě.. no kde to sme? Jasně nemám co dělat a můžu každý den jak kráva jezdit 20 mil na DMV, kor když nejbližší tady je ve čtvrti kde by se i cikán bál vylézt, co pak bílá holka s drahým autem…

5) Pojem busy: jo lidi tady jsou tak strašně busy, že se chudáčci za celý den ani nevyserou a odpovědět na sms je pro ně nadlidský výkon, vždyť napsat sms jim sebere 30s drahocenného času…

6) Vztahovačnost: bohužel i toho jsem byla součástí, a sice když jsem o jednom amíkovi napsala na fb něco pozitivního, hned se to dotklo druhého amíka a škrt oheň je na střeše. A pak ještě ta drzost, dovolit si mě napsat, jestli bych o amíkovi č. 2 nemohla napsat něco velmi pozitivního, aby se necítil ublížený… Seberte se psychicky labilní jedinci!!!
7) Věčné zpoždění autobusů: stejně jako tomu bylo v Bloomfieldu, i tady v Livingstonu hromadná doprava slovo schedule nezná, jste lucky když čekáte jen 20minut na jediný autobus do NYC…

8) Sníh: jak zpívá Nohavica v Ladovské zimě… napadne centimetr sněhu a kolabuje doprava, školy jsou zavřené, obchody vybrakované… konkrétně v NY/NJ jsem druhou zimu a při každém sněžení jsou lidi překvapení, co sníh dokáže… A to nemluvím o starostlivosti některých rodičů, kteří přece nepošlou dítě do školy, protože je přece moc zima, moc sněhu nebo moc fouká, ale nechat je běhat venku v kraťasech a tričku při 50F (cca 12C) jim přijde normální.

9) Tím se dostávám na téma nemoci: nikdo přece nemůže nastydnout a onemocnět, protože všechny nemoci jsou virového původu… takže ponožky se tu nenosí, ani když je venku pod nulou a v baráku všude kachle… Třeba moje dítě je teď nemocné (opět) a nikdo nedokáže pochopit, že musí být v teple, aby ze sebe ty hnusy vypotilo a tak ho radši matka nechá sedět polonahé když já doma nosím mikinu a teplý ponožky… stejně tak jako všechny nemoci se léčí zmrzlinou, dítě kašle bolí ho v krku, to přece potřebuje něco ledového do krku, zmrzlinu a pití s ledem!!! Tohle mi hlava fakt nebere!!!

10) Aupair daně: my jako pomocná síla placená drobnými, máme po roce stráveném v ,,zemi zaslíbené" zaplatit téměř 700 dolarů na dani.. 700 dolarů je skoro měsíční výplata, kde na to kurva máme asi vzít aniž bychom celé dny seděly doma a bály se jít si koupit i kafe, abychom měly na blbé daně… seru snad bankovky?

11) Online seznamky: jakožto outgoing člověk potřebuju randit a poznávat nové lidi, ale rozhodně bych nečekala, že pojem online dating v podstatě znamená: jsi úchyl, magor a perverz hledající dobrý šuk, stačí se jen zaregistrovat… takové zprávy co mi chodí do mailboxu na seznamkách, mohla bych o tom napsat knihu úchyláren…(zase ne všichni jsou tací, ale 98% chlapů tam)

12) Alkohol a párty : kvůli zákonům ve většině států USA se nesmí alkohol prodávat po 2-3am.. takže vesele si užíváte na párty, kolem 2 má člověk nejvíce energie a chce pařit a oni rozsvítí a pošlou vás domů…. A konkrétně případ New Jersey - zkusili jste si někdy koupit chlast po 9 hodině pm??? HAH dobrý joke!!!! A to ještě musíte do speciálního likér shopu které většinou zavírají do 10pm.

13) Odblokované neodblokované mobily - jo, operátoři rejžují na svých zákaznících tím stylem, že když jste u jednoho operátora, koupíte si výhodně mobil, nelze ho použít při změně operátora, prostě chceš mít mobil na jakoukoliv simku? Připlať si 500 dolarů za odblokovaný mobil (plus taxa)

14) Taxy(spotřební daně) - ve většině států prostě nikdy nekoupíte produkt za cenu uvedenou na visačce, protože k ní ještě musíte připočíst taxu, od potravin po hadry a elektroniku, prostě vše… a třeba v Californii platíte v obchodě např. s oblečením i za tašku do které vám zakoupené oblečení dají….

15) Posedlost elektronikou: když jsem byla malá, největší trest co mi naši dali, byl výprask, popř. zaracha.. tady se děti bez ipodů, ipadů, iphonů a všeho ani nevyserou… a jakmile jim to seberete jako trest, už je oheň na střeše a jste nejhorší… a nemluvě o tom, jak na vás lidi koukají, když máte starší mobil, popř. blbou Nokii…. Vyšel novej iphone, všichni se poserte a jděte vykoupit apple story… ten přece musíte mít, protože tomuhle bliká tlačítko a líp se drží v ruce…

16) Na párty v NYC jedině v závratně vysokých podpatcích, minišatech a rudou rtěnkou.. nemáš? Jsi moc casual tak vysmahni… lol… aneb dress to impress!!!! :-D

Ani jsem nečekala, že se takto rozepíšu a to je tak polovina věcí co mě tu irituje… třeba bude část 2…..:-D

Kam dál

Reklama